Kdo je Morph?

Nabízí se Morpheus. A odpověď na to, koho považujete za Morphea, vás zařadí mezi fanoušky Matrixu nebo čtenáře řeckých bájí. Podstata věci je přitom v obou případech stejná. Filmaři si jen jméno šikovně vypůjčili, aby naznačili, že půjde o iluze a kouzelnické kousky. Totéž nejspíš zamýšlela poměrně nová italská niková značka, založená v roce 2013. Ti sice vycházeli z „metaMORPHose“, ale to je jen významový posun od jména k akci. Za značkou má stát skupina návrhářů a marketingových specialistů a evidentně si story kolem parfémů dobře promysleli, možná až moc dobře, možná až přemysleli.

Fotka je z webu značky, kde si můžete italsky a anglicky přečíst jakési vágní cosi a kdeco, jen ne podrobnosti a složení. To zas najdete na ALZD, kde je prodávají.

Pointu máte totiž pochopit už z jejich flakonů. Všechny jsou stejné, jakoby rozpolcené a složené ze dvou středově rotovaných panelů. Význam je vám jasný, že… Radši napovím, protože už to vím: Tvar má evokovat proměny života, takže žádné vzpomínky na hodiny geometrie. Stejně tak si máte vychutnávat pohled na delikátní hru převážně lomených barev na etiketách, což je jediný detail, v němž se parfémy – mají jich momentálně deset – liší. Teoreticky dobrý nápad, prakticky navíc nevyčerpatelný, protože etikety prý dodává výrobce luxusních grafických papírů Fedrigoni a ten musí mít slušný barevný rejstřík. Jenže proč to tedy ani v deseti různých odstínech nevyznívá? Nevím. A stejně rozpačitá jsem z pokračování metamorfózy v samých parfémech. Koná se, nebo nekoná? Značka je na svém webu opatřila symbolickými obrázky, elegantně černobílými, s naznačeným minipříběhem. Plochým, bohužel. Není to ani živé, ani ve stylu Věřte nevěřte, což by odpovídalo záměru, žádná šálivá hra snu a skutečnosti. Největším překvapením tak zůstává 33% koncentrace, kdy se vlastně čistý parfém vydává za parfémovou vodu. To vše ale neznamená, že vůně nejsou dobré. Přinejmenším ty dvě, které jsem si vybrala k vyzkoušení, jsou vynikající. Jedna má originální parfumérský nápad a ta druhá, tak v té není nic tím, čím by mělo být. Ingredience, z rodu těch, které rozeznává každý, se tu sestavily do obrazu úplně jiných složek. Jestli tahle metamorfóza byla záměr nebo vtípek parfuméra, nedokážu odhadnout. I když na webu to vypadá, že si toho značka nevšimla.

 

Foto Flickr Steve Corey

Cruda: Taková pohádka

Cruda je nádherná. A samá dobrota: šumivé šampaňské, vyzrálý koňak, slaďoučký tabák, možná i trošička lékořice. Hlavně v úvodu je rafinovaně navinulá, bylinná, listnatá a současně pryskyřičně plná. Něco podobného jsem už cítila, pátrala jsem v paměti. Vynořila se Pohadka. Pálení vinného listí po sběru hroznů v Laussane. Tak něco podobného zažijete v prvním dějství Crudy. Šampaňské s bublinkami, zlatavým západem slunce, kořínky a teple vydechující hlínou. Když bublinky vyprchají, převáží zlato v láhvi koňaku a gurmánský tabák s perníčky. Má to grády, ale při vší své hutnosti vůně není lepivá ani neproniknutelná. Druhého dne na kůži stále sedí, ale zkrotlá, bez kyselkavých listů, už jen sladké klidné pryskyřce, tonka a vanilka.

A teď ten hlavní vtip – nic z uvedeného není ve složení. Cruda by měla vonět po damašské růži, karafiátu, cedru a ambře. Nic z toho ve vůni není. Ještě tak pačuli, ta ano, její lístky i dřevité kousky a sladkost by se do obrázku poskládaly. Taky skořice s vanilkou a muškátovým ořechem, i ty jsou tam zamotané, ale jinak, než byste ze složení hádali. Není to orientálka. Někde na pomezí mezi bylinkově aromatickou a gurmánskou vznikla báječná fantazijní vůně pro obě pohlaví.

 

Foto Flickr Sonny Abesamis

Arles: Estráda hřebíčku

Tak to je ten parfumérský nápad. Oficiální story mluví o skleníku. Jenže cítit nejsou ani kytky, ani hlína, žádná zapařená vlhkost. Možná ještě tak zapařené dřevo, ale to až později. Arles je především abstraktní kreací postavenou na hřebíčku jakožto spojce mezi kovově neutrálním pižmem a víčkem od ovocného kompotu, nejspíš meruňkového. Nemá to tvar, ale je to lehké a mámivě přitažlivé. Meruňky záhy vyšumí, pak se hřebíček opevní dřevitými vlastnostmi a zůstane pižmově vzdušný. Dost originální kreace. Složení zde odpovídá, mezi oficiálně uvedenými ingrediencemi je meruňka, hřebíček i pižmo, také santálové dřevo. Arles lehce připomíná Standard od Comme des Garcons, která též voní jako víčko od meruňkového kompotu, ale váhavě a odtažitě, zatímco Morph dostal do podobného ladění hravost a lehkost. Podle popisu značky má jít o vůni květů svobody. Proč ne. Arles je méně intenzivní než Cruda, ale ten oblak parfémovaný meruňkovým hřebíčkem stojí i za kratší (než dvoudenní) výdrž.