Pierre Guillaume La Nymphe & Le Poete: Takové zvláštní citrusy

Při druhém zkoušení jsem pojala podezření, že název vůně je jen východiskem z nouze. To se ostatně rýsovalo už při prvním seznamování s vůní: Jako by ve skutečnosti nebyla v lahvičce jedna, ale dvě a ne a ne se spojit. Možná by pomohlo trochu ambry, který by je slila dohromady. Ale možná to Prierre Guillaume nechtěl nebo se mu dvouhlavá vůně líbila.

Foto Flickr, Lisa Murray, https://flic.kr/p/9gC5zJ

Nerovná dvojice

Být oba hlasy vyvážené, mohly by se vzájemně proplétat a dávat vůni prostorovou strukturu, aniž by nadměrně obtěžovaly intenzitou. Tak se to obvykle dělá. Jenže tady většinu prostoru zabírá statný pomeranč, sálavě horký a usazený ve dřevě. Druhá postava, plachá květinka, za ním jen nejistě vykukuje. Tím víte, kdo je poeta a kdo nymfa. Při prvním zkoušení ale není jasné, jestli ty nezřetelné květinové tóny nejsou jen přikrášlením pomeranče. Ačkoli jsou trochu vodnaté, zahrnují i prohřátý fialkový pudr, a ten už dost jasně tíhne k horkosti pomeranče. Jistou sálavost má i růže, jenže její koncentrace je proti pomeranči velmi slabá, navíc oproti očekávání je to právě květinová přízdoba, která během vývoje bledne a mizí. Zůstane bytelný sladký pomeranč ve dřevě, který se celé hodiny nikam neposouvá. Vlastně ani nemusí, protože kromě sálavosti nabízí pohled na svou ornamentální zdobnost, která není jen výpůjčkou od nymfy, ale také od dřevitých pryskyřic. Takže pokud hledáte citrusovou vůni, co nebude chladit, ale hřát jako pomeranč, který do sebe nachytal sluníčko a který je ozdobnější, než jak si ho pamatujete, tak tady ji máte.