Robert Piguet Douglas Hannant: Vůně plastových panenek

Parfumér Aurelian Guichard vytvořil vícero variací na těžko stravitelnou tuberózovou legendu Fracas. Zkusil to zcela bez tuberózy v parfému s prostým názvem Gardénia, ve kterém je poněkud nečekaně převažující složkou lilie. V Petit Fracas zase bílé květiny maximálně utlumil a vyzdvihl ovocné tóny a aldehydy. V Douglas Hannant je Fracas osekán na samotné květinové tóny. Chybí tedy nějaký dřevitý nebo pižmový základ, takže kompozice tak nějak levituje ve vzduchu. Není to vznosné, spíš vzniká pocit jisté disharmonie, který vás nutí pořád kontrolovat, jestli vůně nepadá, nebo jestli se stabilní podstavec konečně neukáže. Neobjeví se ani po mnoha hodinách, jediným vývojem kompozice je to, že postupně nabírá na síle jasmín.

Foto: Flickr, .LanyLane.
https://flic.kr/p/bsjh1Z

Jasmín se ve vůni spíše než s ostatními bílými květinami spojuje s hruškou. Mimochodem neznám nikoho, kdo by toužil v parfémech po hruškách. Vždycky jsou tak nějak nanicovaté, otravné a protivné. Pokud se k nim nepřidají klidné a vyrovnané složky, jako jsou pudrové fialky nebo santalové dřevo, tak mají bohužel sklon udávat celkovou náladu vůně. V Douglas Hannant však převažuje jistý pocit nostalgie, protože připomíná vůni dětských hraček. Je to takové to sladké aroma plastu typické pro panenky, míčky, zahradní konve nebo třeba boty Mellisa. Jsem přesvědčená o tom, že ho tvoří právě kombinace hrušek s ústředním květinovým triem, tedy tuberózou, gardénií a jasmínem. Poněkud nezvyklý název dostal parfém podle jména amerického módního návrháře, jehož šaty nosí třeba Sarah Jessica Parker, Olivia Palermo, či Sandra Bullock. Pokud byste se ptali, kterou z piguetovských variací na Fracas bych osobně doporučila, tak jednoznačně Gardénii.