Jestli vám spojení pondělka a relaxu přijde absurdní, pak vězte, že jde o narážku na článek Peklo nedělního oběda. Tím peklíčkem rozdírajícím staré rodinné rány byl (a stále je) Weekend od Burberry. No a Pontevecchio je jeho zmírňující pondělní verze, kdy věci zůstaly na svém místě, ale už nebolí, spíš se nostalgicky dotýkají vědomí. Emoce se ztišily a najednou je cítit i cosi jako radost. Tak vůně sice jen začíná, ale pokud máte rádi Weekend, tak roztajete.
Zelená disko mlha
Úvodní dojem našlehaného mandarinkovo banánového pudinku s koriandrem stydnoucího v průvanu z předjarní zahrady, kde cibulky vystrkují z rozmrzlé mokré půdy první zelené prstíčky, ovšem dlouho nevydrží. Zeleň drkotá zuby tak usilovně, že zplodí aldehydovou mlhu, do níž se dojem ze zbytku vůně začne nenávratně potápět. Nebyl by to problém, kdyby z těch jedovatých a pichlavých zelených aldehydech nečišela osmdesátková křiklavost. Až se nechce věřit, že je to parfém z našeho století, tahle verze Exeptional Edition dokonce z roku 2015. Zelená mlha se agresivně roztahuje, rozkládá do vrstev a zabírá prostor, už není křiklavá, ale přímo uřvaná, blikání disko světel v industriálním suterénu si ani nemusíte představovat. Z pondělního relaxu je horečka sobotní noci. Ne, není to špatné, jen opravdu skrznaskrz retro. Ale pokud chcete zažít časový vortex a v milisekundě se přesunout do časů děrovacích štítků, walkmana, svetrů s netopýřími rukávy a mladičké Madonny, tak Pontevecchio tenhle výlet nabízí. Stopy po něm bude třeba vyprat, neboť parfém má také patřičnou intenzitu a oblečení se drží zuby nehty.
Nejnovější komentáře