Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Serge Lutens Fleurs de Citronnier: Nevinné potěšení

Řekla mi kamarádka, že jde na výstavu, jestli nechci jít taky. Že bude brzy končit, tak to chce ještě stihnout. Nechci, nemůžu, mám Petra Síse konfliktního. Připomíná mi čímsi Lhotáka, toho mám taky konfliktního, ale míň, u něj se mi líbí aspoň výběr barev. To mně se Sís líbí, řekla jiná kamarádka, Lhoták taky. A koho máš konfliktního, zeptala jsem se jí, samozřejmě jinak než řečí perfumistů. Nikoho, odvětila, nemá s nikým problém, chodí na všechny výstavy, aby měla přehled. Ohromila mě ta představa. Převedeno do naší řeči by to znamenalo, že můžu sebrat jakýkoli flakon z regálu v obchodě, přinést ho domů a být s ním šťastná.

 

Serge Lutens, fotka koluje internetem

Kouřové stopy

Sahat do regálu Serge Lutense bych nechtěla, mám ho konfliktního. Už dlouho. Nejdřív to byl podivný pocit strnulosti v jeho vůních, jak jsou nevesely truchlivy. Včetně orientálek, tady koření nic nezmůže, nedá život tam, kde není. Pak ten dojem podpořily Lutensovy promluvy k parfémům: „Dokud žiju, žije i moje smrt, cesta z hlubin ke slávě je pro hrdinu vždy také možnou cestou ke smrti.“ Nebo: „Kdo by chtěl vzývat ďábla, nemusí procházet peklem. Kdo ho hledá, najde ho i na Zemi. Planoucí oheň už není moje gusto. Dávám přednost žáru plamene, než se moje lítost spojí s nocí v jedno.“ A taky: „Kouřová stopa, kterou zanechal ďábel v ráji.“ To poslední byla Datura Noir. Kouřové stopy či své specifické otisky zanechává i Lutens. Ne v ráji, ale ve svých parfémech, ačkoli je v technickém smyslu slova netvoří. Stačí, že zadává instrukce, aby se jeho parfémy stály jeho otiskem. Naštěstí se to nedaří stoprocentně, a tak se mezi nimi najdou přívětivější kousky, třeba oba citrusové soliflory, pomerančový (více zde) a o něco nenápadnější citronový.

 

Foto Flickr, victoria watkin-jones

Citronový krém

Fleurs de Citronnier sestává ze dvou vrstev. Jednou je svěží čistota, evokující dojem bílé barvy, přesně to, co se od citronového květu očekává. Čistota trochu sterilní. Ale jen trochu, protože ji prohlubuje studeně zelené neroli a protože je tu ještě druhá vrstva, na první pohled gurmánská, ale mnohem spíš naivně hříšná. Tvoří ji tuberóza, pižmo s kosatcem a med, proto ten lechtivě hříšný pocit. Vývoj je pomalý, postupuje od citronového lízátka k citronovému krému s hřejivým dřevitým podtónem. Intenzita záleží na množství nastříkaného parfému, jinak řečeno, tohle hříšné potěšení vyprchá dřív, než stačí nadělat škodu. Takové nevinné potěšení.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: