Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Co voní parfumérům?

Co asi tak může vonět člověku, pro kterého je vůně parku po dešti geosmin a mořský vzduch metylbenzodioxepinon, obchodním názvem calone, a který po přičichnutí k flakonu neřekne chypre, ale atranol. Co asi po takovém chemickém rozporcování čichových dojmů parfumérům z vůně zbyde? Dokážou si vůbec ještě všimnout, jestli je – banálně řečeno – hezká? A dokážou mít své favority? Kupodivu ano. Jen se jim, jak se porůznu v rozhovorech svěřují, líbí aromata někdy nezvyklá a jindy úplně prostá.

 

Foto: Flickr, Paul Sableman

 

Christine Nagel, parfumérka pro Hermés, přiznala v rozhovoru pro The Perfume Society slabost pro dvě vůně. Tou první nepřekvapí, je to růže, ovšem ne lecjaká, ale konkrétní odrůda pojmenovaná po renesančním básníku Pierru de Ronsard. Zajímavější je její druhá oblíbená vůně, asfalt osychající po prudkém lijáku. Mimochodem, Christine Nagel musí být prakticky založená žena, protože si vymyslela šikovný fígl pro testování vzorků. Vůni, na které přes den pracuje, si prý cestou domů nastříká do auta. Pak vystoupí, auto zamkne a parfém nechá působit. Ráno, když nasedne do auta, pak cítí vzorek „čistým nosem“ a přesněji než večer. Christine Nagel je totiž skřivan a čím je den pokročilejší, tím méně svému nosu věří.

 

Zato Thierry Wasser, když už jsme u velkých parfémových domů, si svá tajemství nechal pro sebe a odpovídal striktně neosobně. Jako oblíbenou složku vybral růži, a to bulharskou, protože je prý taková šťastná a roztančená. Současně si ale myslí, že štěstí voní po jasmínu. Láska po vanilce. Nedělní rána jako konvalinky a pondělní po šťavnaté dužině. No kdoví, třeba to tak vážně má…

 

To Francisi Kurkdjianovi voní štěstí po šampaňském a láska po šíji milované osoby. Tomu už se dá věřit. Nedělní ráno se mu pojí s vůní opečených bagetek a to pondělní – rovněž. A pak má slabost pro džem, který dělávala jeho babička. Prý do něj dávala švestky, kdoule a růže a malý Francis okouzleně nasával jeho vůni. Prý ten recept stále používá – jestli k vaření džemu nebo v parfémech, to už neupřesnil.

 

Céline Ellena spíš vzpomíná na vůně, které ji zaujaly v raném věku. Zaujetí vůněmi se vyhnout nemohla, protože parfumérem nebyl jen její otec, ale také strýc a dědeček. „Narodila jsem se do rodiny, kde člověk nejen mohl, ale přímo musel očuchávat.“ U stolu jídlo, než se do něj pustila, venku stromy a zeminu, která fascinovala otce i dědečka. Když byla starší a dostala se do výrobny v Grasse, která dnes už mimochodem neexistuje, objevila tam v lahvičkách právě ta zemitá aromata, kvůli nimž ji otec s dědečkem nutili klekat do hlíny a čuchat ke kořenům. Ale také vůni pupenů květů černého rybízu, která zas fascinovala ji. „Jen jednu vůni jsem tam nemohla vystát – aroma smažené ryby“. Nesnáší ho prý dodnes a smažené ryby nedokáže jíst.

 

Foto: Flickr, darwin Bell

 

Alberto Morillas pochází ze Sevilly, a i když je to odtud k nejbližšímu pobřeží skoro sto kilometrů, vůně Středozemního moře má hluboko pod kůží a miluje vše, co v něm vyvolá vzpomínku na „modrou hloubku vody, slunce a tamní přírodu“. Potřebuje očuchávat citrusy, neroli, pomerančové květy, taky jasmín a tuberózu. Ale co nemá rád, je prý cibule, protože její „nepříjemný a rozpínavý odér“ brání cítit cokoli jiného.

 

Svérázný Andy Tauer, jinak doktor molekulární biologie, má prý rád úplně běžné a banální vůně. Třeba aroma čerstvě zalité ranní kávy, která je úplně nejlepší, když ji čichá ještě z postele, takže ji pro něj někdo připravil. Na druhém místě pak je ranní káva, kterou si připraví sám, když není zbytí. Dvojí kávou výčet nekončí. Voní mu také čerstvě zapálená cigareta – ale právě jen v tu chvíli prvního zážehu – a ještě více doutník. Pak les po dešti za teplého dne s tou směsí mechu, prohřátého dřeva, zapařené hlíny a animalistického odéru hub.

 

Thomas Fontaine je známý jako odborník na obnovování historických receptur. Vintage stylu propadl zřejmě už ve školním věku, jak dokládá historka o tom, jak si šel koupit svůj první parfém. Byl to Chanel Pour Monsieur. Prý jak ho poprvé ucítil, okouzlil ho tak, že ho musel mít. Jenže prodavačka váhala, prý by mu vybrali něco vhodnější pro jeho věk. Klučík se ale zviklat nenechal, a tak mu ho prodali. Bylo mu jedenáct. Chanel Pour Monsieur prý nosí dodnes. A jeho oblíbená aromata? Kosatec, růže, pačuli, santálové dřevo a galbanum. A co opravdu nesnáší? Hnijící brambory a vůbec pach tlení, rozkladu a smrti.

2 comments on “Co voní parfumérům?

  1. Mirka Josefina Nováková
    30.11.2019

    Pěkně jsem si početla:) Škoda, že jste nevypátraly taky jejich oblíbené parfémy, to by mě též zajímalo:)

    To se mi líbí

    • dzona
      30.11.2019

      Díky! Na jejich oblíbené parfémy jsem taky narazila, ale nechtěla jsem to míchat dohromady. Spíš z toho bude další článek někdy příště.

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: