Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Karafiát: Dokáže být moderní?

Jasnou odpověď na to dává karafiátový soliflor od značky, kterou nikdo nemůže podezřívat ze slabosti pro tradici: Carnation od Comme de Garcons. V případě karafiátu značka zcela upustila od svých experimentů. Žádný inkoust, žádný beton, průmyslové lepidlo nebo střelný prach, to, co předvádí, je čistá botanická krása vonícího květu. Jejich karafiát je tak přirozený, že by ho za svůj klidně mohl vydávat decentně rezervovaný britský Penhaligon´s nebo Grossmith.

Foto Flickr, Swallowtail Garden Seeds

Barokně bohatý

Staromódní charakter vůně karafiátu má hned dvě příčiny. Především si ji nelze odmyslet od vintage parfémů, neboť karafiát byl jednou z nejoblíbenějších květin za časů posledního rozmachu evropské aristokracie koncem 19. století, než ji zastínila rostoucí velkoburžoazie. Na módnost karafiátu ale společenské změny neměly vliv, nastupující moderna se secesí pro něj horovala stejně jako dříve romantismus. Kouzlu bohaté kořeněné vůně pak zákonitě musely v prvních desetiletích 20. století podlehnout i tehdy moderní parfémové značky – Guerlain (Terracota Voile d’Ete, Après l’Ondée, L’Heure Bleue), Worth (Je Reviens), Schiaparelli (Schocking) a ze všech nejvíc Caron. Jeho majitel a parfumér Ernest Daltroff prý karafiát miloval a využíval ho, kde mohl – v Poivre, En Avion, Or et Noir, Tabac Blond, Fleurs de Rocaille. Nejvýraznějším plodem této lásky se ovšem stala karafiátová krasavice Bellodgia v původní verzi. Na úspěchu jeho kreací se podílel i chyprový základ, Daltroffův oblíbený „saský mech“, který svou střízlivostí dával nabubřele bohaté a přesladké vůni karafiátu harmoničtější vyznění.

Alfons Mucha Žena s květinou
Foto Wikimedia Commons

Minimalismus neumí

A tím se dostáváme k druhému důvodu staromódního charakteru karafiátu. Určuje ho sama povaha vůně, barokně bohatá a překypující intenzitou ve všech svých částech – v aromatech květinových, sladce kořeněných i cukrově sladkých. Slabší je jen bylinkový nádech, který se ukáže až při doznívání vůně. Sladce hřebíčkový odér v karafiátu není čichový klam, hřebíček jako koření skutečně obsahuje stejnou vonnou složku jako květ karafiátu. Její syntetický ekvivalent je spolu s určitou částí vůně růže úspěšně používán k vytvoření iluze karafiátu, neboť přírodní extrakty, absolut i olej z parní destilace, jsou finančně nákladné. Hřebíček znamená pro karafiát v parfémech i další přednost, neboť se velmi harmonicky propojuje se skořicí k sálavě hřejivému orientálnímu dojmu. Na ten pak velmi dobře navazuje i intenzivní květinová sladkost. Zkrátka, pokud něco karafiát neumí, pak je to z opačného pólu, nikdy nebude minimalistický.

Foto Flickr, cathy andersen

Tak který z nich?

Když na vás přijde chuť na karafiátovou vůni, máte z čeho vybírat. Zde je pár tipů na parfémy, které stojí za úvahu.

Etro Dianthus: Pokud hledáte typický karafiátový soliflor, tak to je on. Sladce kořeněný a skrznaskrz květinový, s líbezně přírodním charakterem. Jen vývoj je minimální, takže časem může začít nudit.

Carner Sweet William: Povedený duet karafiátu s líbeznou květinovou a chladivou složkou jménem galanga, značně připomínající lilii. Vnější dojem je měkký, lehce pudrový, se suchým vanilkovým krémem.

L.T. Piver Reve d’Or: Skutečně vintage vůně, parfém je dokonce starší než Chanel No 5, vznikl již v roce 1889. Vyrábí se dodnes, a to prý v podobě, kterou získal reformulací ve 20. letech. Není to soliflor, ale dobově bohatá receptura, kde hřebíček a karafiáty hrají – spolu s později přidanými aldehydy – jednu z hlavních rolí.

Jean Patou Adieu Sagesse: Euforicky roztoužená vůně s iracionálními pocity štěstí, která velmi dobře odpovídá názvu – česky S rozumem v koncích. Původní verze z roku 1925 vznikla jako třetí díl parfémové milostné trilogie, kterou vymyslel osobně Jean Patou a která má líčit vývoj vztahu od prvotní jiskry až po velké vzplanutí. V aktuální verzi karafiát imituje hřebíček obklopený květinovými tóny a krémovým pižmem.

Oriza L. Legrand: Značka se specializuje hlavně na obnovu vlastních historických parfémů, karafiátové má hned dva a oba staromódní. Royal Oeillet připomíná vůni líčidel na rokokové toaletce. Pudřenky s péřovou labutěnkou nasáklou hřebíčkově voňavým bělostným práškem, červeně na tváře i voskové barvy na rty s nádechem fialek. Oeillet Louis XV naproti tomu nabízí reálný, skoro záhonově svěží karafiát. Ale jen v úvodu, protože vůně se vyvíjí a zásadně mění až na dřevitý pudr s hřebíčkem, mletým muškátem a troškou pepře.

Fragonard Billet Doux: Karafiát silný a s dlouhou výdrží, jemně kořeněný, trochu kovový a poněkud dramatický. Ostatní složky mají jen dokreslovat atmosféru. Až na cedr, který přináší do vůně plné emocí kapku rozvahy.

L’Artisan Oeillet Sauvage: Líbeznost sama, svěží karafiátová vůně, nic víc a nic méně. Mocnou podporu tu karafiát dostává od lilie, proto jsou květy čerstvé jako jaro.

Caron Piu Bellodgia: Jako náhrada za původní parfém z roku 1927 to má těžké, ačkoli se snaží co nejvíc se přiblížit k originální verzi. Zachovává si původní, líbezně staromódní styl i pudrový závěr. Karafiát je jemně kořeněný a podkreslený sladkou růží.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: