Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

ArteOlfatto Sine More: Trochu sladká, trochu slaná

Znáte ArteOlfatto? Že jste to možná už slyšeli nebo dokonce zkoušeli? Tahle nejistota kolem názvu, který vytváří dojem něčeho povědomého, je velmi šikovný tah, jak vytáhnout novou značku z moře dalších, nových a bezejmenných. Jen si všimněte, že když ve vyhledávání na Fragrantice začnete zadávat písmena o-l-f-a, už v tu chvíli vám vyskočí nabídka devíti značek – momentálně, protože kdoví, kolik jich bude třeba za rok. Nejznámější z nich je Laboratorio Olfattivo, hlavně díky jejich skvělé orientálce Alambar, a pak Olfactive Studio. Čili výraz „olfattivo“ nebo „olfactive“ je pro nováčky v oboru jednoznačně prospěšný, protože vytvoří žádoucí dojem dobré značky. A v případě ArteOlfatto navíc nepřehání.

Koncentrací jsou vůně čisté parfémy, na což někdy u italských značek narazíte. Cena odpovídá parfémové vodě. Foto: ArteOlfatto

Milovník Sandokana

ArteOlfatto sídlí v Neapoli a ústřední osobou, majitelem a patrně i parfumérem, je Luigi Nappo. Sdílností právě nevyniká, takže se opakovaně dočtete jen to, že po svém otci zdědil blíže neurčený, ale prosperující obchod využívající vlastní laboratoř s éterickými oleji a kromě toho také nadání pro mísení esencí do libovonných kompozic. Pak přiznává ještě jeden zdroj inspirace – dobrodružné romány italského autora z konce 19. století Emilia Salgariho, jehož jméno vám asi nic neřekne, ale jeho nejslavnější postava už ano. Salgari je duchovním otcem Sandokana, věnoval mu hned několik ze svých přemnoha románů. A malý Luigi tyto příběhy hltal, což v něm zanechalo celoživotní stopu v podobě okouzlení románovým Orientem, a ta nemohla neodrazit v ladění jeho vůní.

 

Fantazii La Ghirlandata namaloval Dante Gabriel Rossetti v roce 1873, obraz patří londýnské galerii Guildhall, foto Wikimedia Commons

Je to růže

Sine More má být podle popisu značky také orientálka, ale lépe by jí sedělo označení soliflor – vůně se točí jen kolem růže a další složky jednoznačně slouží k tomu, aby doladily momentální náladu. A ta se skutečně mění, ačkoli růže zůstává až do úplného vyvanutí vůně. Nástup je silný a zajímavě sladký. Obvyklou citrusovou svěžest v růži totiž Luigi Nappo změnil na aroma sušené pomerančové kůry a jablečných slupek. Tím dal růži pohodově prosluněnou a hřejivou náladu, aniž by ji zalil sladkou směsí ambrových pryskyřic. Jen trocha prohřátého suchého dřeva je cítit. Ambru sice použil také, ale v její syrovější podobě, kterou má, než vyzraje ze slanosti mořské vody. Tuhle „šedou“ ambru Nappo dávkuje velmi mírně a její intenzitu ještě tlumí tím, že ji nevkládá jako základ, ale jako podpůrnou složku. S její pomocí totiž zvedá pronikavost davany čili oleje z jistého druhu artemisie, která do vůně přidává postupně sílící pikantně bylinný tón. Růže se tak velmi pomalu otáčí z pozadí suše ovocného k bylinnému se slanou sprškou a pak zase zpět, neboť v závěru se nejsilněji projeví fialky, další podpůrná rostlina. A jsou krásné, pudrově sladké, což pěkně vynikne v kontrastu s doznívající slanou davanou. Vůně je intenzivní, přitom vzdušná a spíš než pro fanoušky sytých orientálek se hodí pro ty, kdo ocení její fantazijní povahu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: