Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Parfémový deník jednoho týdne

Nedávno jsem dostala pěkný bloček. Má tvrdou vazbu, zakulacené rohy stránek a sto prázdných listů. Je to zkrátka přesně ten typ bločku, který mě stresuje už od dětství. Nikdy jsem nevěděla, čím bych měla takovou vzácnost krmit. Nejsem deníčkový typ a na anglická slovíčka úplně stačí obyčejný sešit A5 typu 544. Tentokrát však přišel nápad – co kdybych ho neuklízela na hromádku hezkých a prázdných zápisníčků, ale psala si do něj něco parfémového? Třeba nějaké krátké postřehy a zážitky. Otevřela jsem tedy bloček a začala jsem:

 

 

Pátek

Parfém dne: Nuits Indiennes (Jean-Louis Scherrer).

Postupem dne jsem začala cítit k mému novému parfémovému deníku čím dál větší zodpovědnost, takže jsem připsala:

V poslední době nosím Nuits Indiennes ze všech vůní nejraději. Nikdy na ní ale nejsou žádné reakce okolí, to se nikomu nelíbí? Problém nejspíš bude v tom, že se vůbec nepodobá současným mainstreamovým parfémům. Možná bych měla začít lidem říkat, že inspirací pro její vznik byl slavný obraz Polibek od Gustava Klimta.

 

Foto: Jean-Louis Scherrer

 

V záchvatu deníčkového nadšení jsem večer přidala ještě toto:

Musela jsem vykoupat Kazi, jelikož ji v neděli čeká psí výstava. Její šampon s kondicionérem mají jemnou decentní vůni. Není divu, výrobce se snaží být ohleduplný k citlivým psím nosíkům. Docela jí to závidím.

 

Sobota

Parfém dne: Nuits Indiennes.

Nejkrásnějším olfaktorickým zážitkem této soboty bylo, když jsem vešla do mé oblíbené kavárny, ve které mají nejlepší dorty široko daleko. Vonělo to tam krásně po oříškách a vanilce. Neudržela jsem se a pověděla jsem to majiteli kavárny, který však bývá poněkud nerudný. Rozčílil se: „No to já nevím, co tam dole zase pečou. A to jako myslíte, že takhle můžu někdy zhubnout?“

 

 

Neděle

Kam jsem jen dala výstavní vodítko? A proč musí ten veliký pudl vedle nás pořád tolik výt? Pokud nemáte zkušenosti s výstavami psů, tak vězte, že většinu času tam čekáte, až se na vás dostane řada. Během té dlouhé chvíle jsem si najednou vzpomněla, že jsem vlastně navoněná. Ale proč skoro nic necítím? Určitě to bude tím stresem. Je to škoda, jelikož jsem parfém vybírala přepečlivě, aby se mi hodil k šatům i ke slavnostní události, kterou mezinárodní výstava psů je. Iris Ganache jsem pořádně ucítila až s pohárem v jedné ruce a s vítězkou Kazi v druhé ruce. Ne však tolik ze sebe, jako spíše z jejích chlupů, kam se parfém omylem obtisknul, když jsem ji utěšovala celou vyděšenou z vyjícího pudla.

 

Kazi Foto: Snídaně v parfumerii

 

Pondělí

Zkouším vzorek Versilia Vintage Ambra Mediterranea od Profumi del Forte. Pochvaluji si, jaká je to krása, když zrovna vchází do místnosti kolegyně. Po chvíli se zmínila, že intenzivně cítí brambory. Nebojte, parfém nemusíte podezírat z ničeho špatného. Ta samá kolegyně mi totiž nedávno tvrdila, že jí nevadí odpudivé aroma jedné léčivé mastičky. Vůně asfaltu se jí líbí, jelikož z něj vždy cítila preclíky.  

 

Úterý

Otevřela jsem těžké dveře městské knihovny a hned mě obklopilo její typické aroma. Jak to, že to v každé knihovně, tedy i v relativně moderní, voní jako v nějakém klášterním sklepě plném zaprášených a zažloutlých svazků? A jak to, že je to aroma příjemné? Příště se sem navoním nejlépe parfémem Bibliotheque od Byreda, jelikož borůvková a heboučká Une Nuit Magnetique (The Different Company) v tomto prostředí podivně vyčnívá.

 

Foto: Flickr, Barta IV

 

Středa

V jednu chvíli jsem držela flakonek čistého parfému Narcisse Noir od Caronu v ruce a v druhou chvíli už byl na zemi. Jak je to jen možné? Sklo se nerozbilo, ale veškerý obsah vytekl a vypařil se dřív, než jsem stačila pořádně zareagovat. Šla jsem se k oknu nadýchat čerstvého vzduchu. Venku jelo dítě na kole, u kraje chodníku se snažilo zaparkovat stříbrné auto a sousedka se právě vracela z nákupu. Okolní svět se zkrátka tvářil, jako by se nic zvláštního nestalo.   

 

Foto: Caron

 

Čtvrtek

Parfém dne: Miniaturní zbyteček z flakonku Narcisse Noir.

V parku jsem potkala nějakou stařenku navoněnou velmi zkaženým parfémem. Ani rozkvetlé záhony nedokázaly ten dojem překonat. Pak na chvíli sprchlo a park se nádherně rozvoněl. V rámci caronovské deprese jsem se snažila nebýt okouzlena nějakým petrichorem, vždyť je to stejně jenom produkt půdních bakterií. Po chvíli jsem však měla neodolatelnou touhu přičichnout k vůni My Burberry, která tak dokonale zachycuje park po dešti.

 

Foto: Burberry

 

V pátek jsem se navoněla Nuits Indiennes a už jsem si to nikam nezapsala. Nejsem zkrátka deníčkový typ a ani parfémy to nedovedou změnit. Odteď přenechávám tento úkol své paměti, která v tichosti a laskavě odmazává bolavé zážitky, zatímco ty příjemné zvýrazňuje. Vždyť jsem vlastně Narcisse Noir neměla zase tak moc ráda… Takže to byl vlastně docela pěkný týden a jdu se potěšit pohledem na medaili a pohár, které Kazi vyhrála.

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d bloggers like this: