Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Caron La Selection Aimez-Moi: Úsměv kočky Smajly

Kdyby si parfémové značky zodpovědně pročítaly reakce na své novinky – a v dobách internetu není nic snazšího -, rázem by upustily od pošetilosti, které říkají obnovená verze. Proč vyrábět něco, co parfémoví nadšenci šmahem rozcupují jako zmrzačení a zohavení původní vůně a známku úpadku kdysi dobré značky. Přitom nezřídka je to zavržení nespravedlivé a spíš než z reálných změn vůně vychází z nostalgické představy, staré jako lidstvo samo, že líp už bylo. Asi je jasné, proč o tom píšu: Nespravedlivé odmítání smetlo i půvabnou Aimez-Moi. Přitom originál z roku 1996 prošel před zařazením do výběrové řady La Selection úpravou tak nepatrnou, že ji lze sotva postřehnout. Změna se týká její fialkové části, ta je takřka neznatelně hladší a sametovější, než bývala dříve. To je celé.

Aimez-Moi

Foto web Caron

Fialky pro Amelii

Vše ostatní tedy zůstalo na své místě. „Vše“ především znamená, že s prvním zmáčknutím ventilku vyrazí současně s vůní i ta její láskyplná překotnost, s níž přepadne, popadne a přemístí do jiného světa. Hodilo by se říct kouzelného, nebýt opotřebovanosti tohoto slova. Každopádně, jsou to stále ty samé fialky pro Amélii z Montmartru jako v původní verzi parfému. Šelmovský úsměv v nich mozek rozezná o zlomek sekundy dřív, než si vůni fialek vůbec pojmenuje. Visí ve vzduchu jako úsměv kočky Šklíby, jenže tohle je spíš kočka Smajla. Není to Řehta ani Chechta, tahle je tiše šibalsky a přejícně rozverná. Přesně tímto úsměvem vložil Dominique Ropion do vůně oživující šém, který je silnější než její sladkost. Proto není plytká, nudná ani jednoznačně holčičí. Má charisma a s jinou si ji nespletete.

Kytice fialek, Sergej Tutunov (1925-1998)
Foto tutunov.org

Jako by hřálo slunce

Usměvavá nálada v Aimez-Moi působí přívětivě jako palouček s fialkami – nejvýraznější složkou parfému – v dopoledním sluníčku. Příjemně prohřátý je i dřevitý badyán, který Aimez-Moi dává ono charakteristické ladění a vytváří iluzi sluncem hlazeného dřeva a suchých borových jehliček. Tato část vůně je nenuceně přirozená. Přitom zřetelně prošla úpravou, která z pugétku udělala parfém. Ropion ale postupoval velmi šetrně, aby kouzlo nerozbil. Nepoužil „rtěnkové“ nebo „líčidlové“ tóny, které jinak s aromatem fialek velmi dobře ladí. Jeho fígl je spíš technický. Přírodní, nebesky vonící fialky se suchým badyánovým jehličím proložil drobně rozmělněnými doprovodnými složkami. Je tam růže pro větší krásů kvítků, broskev a kosatec pro pudrový dojem, něco svěžesti zelené a aromatické i kardamom s vanilkou pro prohloubení dřevitého dojmu. Vůni by určitě slušel i typicky caronský základ „mousse de saxe“, dostala by vintage šarm. Ale značka se rozhodla jinak. Ne, neudělali Aimez-Moi moderní, nechali ji nadčasovou. Což je dobře, byla by věčná škoda zastrkávat ji do určité kategorie, protože léčivou sílu její rozverné veselosti tu a tam potřebujeme všichni.

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

%d bloggers like this: