Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Lubin Epidor: Popiš mě, když to dokážeš

Epidor je parfém z kategorie FBW, neboli full bottle worthy. Tento výraz ze zahraničních parfémových webů značí, že už ho mám v podstatě v nákupním košíku. Ani mě nepřekvapilo, jak rychle se do FBW dostal, jelikož se mi to běžně stává s vůněmi, které vytvořil Thomas Fontaine. Třeba Black Jade se do této kategorie dostal už po pár minutách. Zádrhel se objevil až o týden později a už s celým flakonem v ruce. Ne, intuice mě nezklamala, parfém se mi líbil, ale neuměla jsem ho zanalyzovat. Vůbec nefungovala různá měřítka, hejblátka a šoupátka, která si člověk vytvoří, když se delší dobu zabývá parfémy, a která mají za úkol přetavit například pocit „obláčkového vílího nektaru“ v cosi logičtějšího a hmatatelnějšího, jako je „ambroxan s tonkovým kumarinem a růží mající výrazný citrusový střed“. Bohužel se tento jev často vyskytuje právě u parfémů z kategorie bleskurychlé FBW. Až teď díky Epidoru jsem pochopila, proč to tak je: Tyto vůně totiž tak výrazně zprostředkovávají své poselství, až kolem sebe vytvářejí mlhu z emocí. Je to asi jako když u filmu na chvíli zapomenete, že se jen a pouze díváte na televizi. Pak je téměř nemožné parfém hodnotit pohledem zvenčí.

Autor: Charles Caryl Coleman, prostřednictvím Wikimedia Commons

Hlavní emocí Epidoru je radost, což odpovídá oficiálně vyprávěnému příběhu k parfému. Má jít o nedočkavost vesnických dívek, které se těší na večer, až se bude tančit a oslavovat zakončení sklizně pšenice. Stejnojmennou vůni představila značka Lubin už v roce 1912 a je znát, že si Thomas Fontaine při oživování receptury dal záležet na tom, aby působila opravdu historicky. Jeho Epidor se totiž dívá na svět i žně přes růžové brýle starých dobrých časů. To je jenom dobře, jelikož dnes po nich zůstanou ve vzduchu leda tak oblaka spálené nafty a špatné nálady kombajnérů.

Epidor z roku 1912
Foto: Lubin

Foto: Lubin

Při popisování vůně Epidoru z prostředku děje a bez logických měřítek je vhodné začít pevným bodem: Kromě nedočkavé radosti obsahuje švestky. Jsou šťavnaté a zdají se být i trochu navinulé, takže se spolu s jasmínem, tonkou, dřevem a vanilkou skládají do podoby likéru. Nejprve jsem si myslela, že to bude jen krátkodobé potěšení, že alkoholové švestky brzy vyblednou, ale pak mě překvapilo, že se po několika hodinách znovu objevily v plné síle. Jak je to jen možné? Ale i tonka předvádí zajímavé kusy, chvíli je převážně trávová a pak zase jednoznačně mandličková. V prostřední a nejdelší fázi připomíná parfém sladké těsto, i když není vůbec vlhké, čemuž se snad – pro již vylíčené vlastnosti vůně – ani není třeba divit. Pšenice je v Epidoru mimochodem přítomná také ve formě snopečků svázaných barevnými mašlemi. Ozdobnost podtrhuje i luční kvítí včele s fialkami, nad kterými po mnoho dní pražilo slunce stejně jako nad obilím.

Autor: Charles Caryl Coleman (Sotheby’s New York), prostřednictvím Wikimedia Commons

Mimochodem, Dzona můj problém s vůněmi, které vytvořil Thomas Fontaine pro Lubin, nechápe. Když psala o Black Jade, opakovaně se mě ptala, jestli mi recenzi nemá přenechat, když je to moje nejoblíbenější vůně. Opakovaně jsem odmítala, i když jsem to tenkrát nedokázala přesně vysvětlit a sama jsem tomu nerozuměla. Teď bych jí řekla, že její hejblátka a šoupátka zkrátka fungovala, protože zrovna na ni Black Jade nepůsobil jako pohlcující černá díra. A že je to s uměním zkrátka tak, že každého pohltí něco jiného.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: