Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Ralph Lauren Safari: Volání divočiny

Je to ztracený skvost – zatím je sice ještě Safari k dostání, ale kdoví, jak dlouho ještě bude. Na rozdíl od pánské verze už Ralph Lauren dámskou před lety zastavil. Starému panu Laurenovi sice už pomalu táhne na osmdesát, ale svou značku žene bez nostalgie kupředu s dobou, parfémovou produkci nevyjímaje. Když se aspoň teoreticky na amerických webovkách Ralph Lauren porozhlédnete po vůních, zjistíte, že značka maže své parfémové počátky. Současným tahounem má evidentně být loňská řada deseti převážně unisexových vůní nazvaná prostě Luxury Collection. Převážně vzdušné květinové vůně, ambra a oud, to je nový Ralph Lauren. Klasika jako Lauren a Safari, parfémy s dráždivě lahodnou kombinací ostře zelených aldehydů a chypre základu, ty už tam místo nemají. Přinejmenším za Safari přitom není v mainstreamovém regálu náhrada, se svou bouřlivou oslavou volnosti bez hranic byla jedinečná.

 

Ralph Lauren Safari

Fígle mezi složkami

Právě díky dojmům, které jakýmsi způsobem vložil mezi složky, dosáhl tehdy mladý Dominique Ropion – Safari byla jeho čtvrtá vůně – mimořádné dramatičnosti vůně. Je v ní závrať a pocit euforického letu, z kterého naskakuje husí kůže. Je v ní šíře prostoru, z nějž se točí hlava, a štěstí z volnosti jako instinktivní potřeba. Ropion ale do obrázku savany vsadil i drobné krajinářské finesy jako lehké rytmické údery. Kdoví, třeba jsou to kopýtka pádících antilop. Zvyšují rozrušení a pocit, že se něco děje.

 

Ralph Lauren Safari

Foto Flickr, Diana Robinson

Pouštní běžec

Tím hlavním fíglem je ovšem dvouvrstevná struktura vůně, právě ta se nejvíc podílí na vyvolání euforie. Vnější vrstva je totiž hrubá a škrablavá, je to zeleň, ale s ostrými drápky. Dráždivě přejíždí po kůži jako pouštní běžec, taková ta neklidná rostlina hnaná větrem. V Safari ovšem není suchým torzem, ale zeleným, i když drsným a zemitým vnějším obalem. Má neurvalý dotyk a nečekaně líbezný náklad uvnitř. Toto pletivo z galbana, vetiveru a také aksamitníku – nahořklého a suchého symbolu trávy a prachu v savaně – totiž nese malý chladivý květinový ráj uvnitř. Takový, jaký vznikne, když se semkne hyacint s fialkami, kosatcem a mladými lístky černého rybízu. Fígl těchto dvou vrstev spočívá v tom, že se tu protiklady nejen doplňují, ale také si od sebe drží odstup a tím otvírají prostor mezi zeleným povrchem a květinovým středem jako místo pro bažení a toužení, euforii a štěstí. A co je pozoruhodné, není to bažení živočišné, ale touha duše po volnosti. Tak tomu zůstane, i když časem ztratí chladivá zelenost sílu a převáží dojem horké savany. Doznívá dlouho a zanechává euforickou vzpomínku.

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: