Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Les Voiles Depliees Potiche: V pudrové vánici

Znáte Slinkachu? Momentky ze světa miniatur? Světa, kde se tenisový míček v kaluži stává tropickým atolem s turisty v plavkách a žlutý pruh na asfaltu písečnou pláží? Nejde o iluzi, ale o radikální změnu úhlu pohledu, protože ta stojí za tímhle projektem anonymního britského tvůrce. Miniatury vidí ten samý svět jako my, ale jeví se jim jinak. Pozorují ho totiž „očima“ ve výši nějakých dvou centimetrů nad zemí. Proto jsem si na ně vzpomněla nad vzorkem Potiche. Je to hotová pudrová vánice, tak intenzivní, že tolik pudru ze všech stran může člověka pohltit jen ve světě Slinkachu.

Potiche Les Voiles Depliees

Víděno z perspektivy miniatur…

 

.. a lidský úhel pohledu. Slinkachu je víc než fotografická atrakce, je to současně street artová instalace pro hodně pozorné. Ukázky jsou vypůjčená z blogu autora, kam je přístup přes slinkachu.com.

.. a naším běžným úhlem pohledu. Slinkachu je víc než fotografická atrakce, je to současně street artová instalace pro hodně pozorné. Ukázky jsou vypůjčené z blogu autora, kam je přístup přes slinkachu.com.

 

Heliotrop, kam se podíváš

Receptura Potiche je jednoduchá a velmi účinná. Základem je obrovská – z hlediska čichu – dávka heliotropu čili otočníku, květiny vonící jako vanikový cukr s mandlovou esencí. K té je přimícháno pižmo ve stejně velkorysém množství, aby zněkolikanásobilo objem pudru a směs načechralo. Od Soavissimy Profumum Roma, k níž Potiche někde přirovnávají, se ovšem tahle kreace hlavně v úvodu liší neomaleným zásekem bergamotové hrubosti do nadýchané nadílky mandlového pudru. Bergamot z té nasněžené idyly trčí jako starý bručoun, nikoli však úplně nepatřičně, úvodu dává razanci a konstrast sladkého a štiplavě hořkého, hrubého a hladkého. Zůstává poměrně dlouho a vytrácí se tak nenápadně, že si zpětně ani nevybavíte, kdy vlastně začal být mandlový pudr tak hedvábně jemný a kdy zesládl.

Potiche Le Voiles Depliees

Toaleta, autor Léon Étienne Tournes. Obrázek je z Wikimedia Commons

 

Sladká past

Pokud vám nic neříká značka Les Voiles Depliees, pak vám možná bude povědomé jméno Enrico Buccella. Tenhle parfémový mág (alternativu za tento výraz zprofanovaný v souvislosti s kadeřníky se mi nějak nedaří najít) je nejen autorem Potiche, ale také majitelem Les Voiles Depliees, je to jedna ze tří jeho značek. Že vlastní značek vícero, nejspíš vzešlo z jakési jeho potřeby roztřídit si vlastní tvorbu do šuplíků. Pro své experimenty ukazující krásu surových materiálů si založil značku Sigilli. Pro zkoumání „šíření energie parfémových ingrediencí v prostoru“ pak Cerchi Nell’acqua čili Kruhy na vodě. Co se nedá zařadit mezi vůně materiálové ani mezi čichové ozvěny v prostoru, to je volná tvorba a pro tu má Buccella šuplík s názvem Les Voiles Depliees. S jednou z vůní, která tam také patří, jsme vás už seznamovali, je to chytlavý orient s pohádkovým námětem Bayadere. Po dvou tak příjemných zkušenostech budeme určitě v poznávání značky pokračovat, protože je co objevovat. Zvědavost dráždí i letošní novinka, která už je dostupná na ALZD a jmenuje se Gato, k čemuž nepotřebujete slovník, obrázek kočky na flakonu říká vše. Podle složek bude sladká a mazlivě hebká. A ještě dodatek k Potiche: Má nebezpečně silnou intenzitu typickou pro vůně koncipované jako gurmánské pudry a může se rychle přejíst. Ale jako každá sladká past vás brzy polapí znovu.

podpis Dzona1

4 comments on “Les Voiles Depliees Potiche: V pudrové vánici

  1. wendulka
    13.3.2017

    Potiche je skvělá. U mě ze všech vůní od Enrica Bucelly, které jsem zatím vyzkoušela (nejen od Les Voiles Depliées, ale i od těch jeho dalších značek) jednoznačně vede. Ten bergamot je tam opravdu nádherně svíravý podobně jako v Shalimaru ve vintage verzi. A ten otočník v ní je v kombinaci taky úžasný. Mně evokuje vanilkovo-mandlové sušenky. Akorát já jsem teď objevila její méně sladkou variaci s růží místo otočníku, které jsem se rozhodla dát přednost – Kismet od Lubinu. Už jsi zkoušela?

    To se mi líbí

    • dzona
      15.3.2017

      Pokud jde o Lubin, nejsem si jistá, kam poslední dobou vlastně směřuje, oproti skvělým vůním z doby obnovy značky to skoro vypadá až na mainstream. Což možná souvisí i s výraznější marketingovou snahou značky a rozšířením prodeje do východní Evropy. Kismet se tomu naštěstí vymyká, ale možná je to spíš tím, jde o obnovenou recepturu.
      Naopak Buccelly si nesmírně cením jako opravdu nezávislého parfuméra, až tak, že těžce shání. Ale co jsem z jeho značek vyzkoušela, to byl jeden poklad vedle druhého.

      To se mi líbí

      • wendulka
        22.3.2017

        To myslíš loňskou Upper Ten for Her a předloňskou Grisette? S Grisette souhlasím do puntíku. To je sice pěkná vůně, ale po parfumérské stránce žádný extra počin. Navíc je na můj vkus až příliš intimní. Upper Ten for Her je sice taky líbivější záležitost, ovšem u té alespoň oceňuju, že naopak není tělová. Té bych vyloženě mainstreamovou nálepku nedávala, když uvážím, co mainstream aktuálně produkuje 🙂 . Já ji beru za takovou lubinovskou gurmánskou růži, takže u mě prošla. Nicméně chápu, že Tebe ve srovnání s těmi jejich prvotinami po obnově značky a obecně Tvým vkusem, jak si ho tak matně pamatuji, nadchnout nemohla. Mě akorát doteď u Lubinu mrzí, že skvělý Idole EdT nahradili Idole Eau de Parfum. To byl skutečně poklad, který bohužel zmizel v nenávratnu 😦 .

        Jinak nerada Ti kazím iluze o Enricu Bucellovi. Taky jsem si myslela, jak je nezávislý, no jeho poslední Gato právě od Les Voiles Depliées mě vyvedla z omylu. Něco tak lacině mainstreamového jsem od něj fakt nečekala :(( Naštěstí jsem si spravila chuť na druhé jeho novince Syconia (Cerchi Nell´acqua, i když vzato přísným okem/nosem to už taky není ta úplně nezávislá tvorba jako třeba Isotta nebo Ipazia. Tím chci jenom říct, že dneska musí být člověk opatrný už u každé niche značky, i pan Bucella holt musí prodávat :).

        To se mi líbí

        • dzona
          23.3.2017

          Asi bych tuhle debatu ukončila, protože na Snídani záměrně neprobíráme vůně, které nás nenadchly. Má to velmi pochopitelné důvody. Samozřejmě je to individuální vkus a preference, které jsou iracionální. Tím druhým důvodem jsou hranice laických možností vůni postřehnout. Nikdo z nás, kdo o parfémech píšeme, nemá takový nos, abychom udělali přijímačky na ISIPCA, čest výjimkám. Můžeme tedy psát jen o dojmech, což z hlediska laika je to jediné podstatné pro zprostředkování vůně. A možná i z hlediska tvůrců. Protože je dělají pro nás běžné, s omezeným čichem, jak tomu příroda u člověka chtěla. Nikdo z nás si neumí představit, jaká je vlastně vůně v nose parfuméra. A jestli je to vůbec pro posuzování směrodatné.

          Pokud jde o prodejnost, i tady se pohybujeme na úrovni spekulací. Ano, asi jim jde i o peníze. Proč by jinak prodával Kurkdjian svou už tak úspěšnou značku?

          To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: