Roland Tentunian v Praze: Rozhovor s autorem přírodních parfémů Florascent

Rolanda Tentuniana přivedla na dráhu parfuméra jedna snídaně, jak prozradil v exkluzivním rozhovoru pro Snídani v parfumerii. V rámci akce Green Beauty Market zaměřené na přírodní a bio kosmetiku, která proběhla minulý týden v Praze, měl navíc i zajímavou přednášku. Věděli jste například, že čerstvě získaný růžový olej voní jako vařená košťálová zelenina? A že za to můžou sulfidy, které se za jeden až dva roky vypaří? Ještě zajímavější věci mi však řekl v rozhovoru:

 

 

Katka (Snídaně v parfumerii): Kdy jste začal uvažovat o tom, že se stanete parfumérem, byl to třeba už váš dětský sen?

Roland Tentunian: Ano, začalo se to rýsovat velmi brzo. Když mi bylo šest let, tak jsem byl s rodiči v Bulharsku, tedy v zemi růží. Můj první intenzivní pocit, který jsem v souvislosti s vůněmi zaznamenal, byly housky s růžovou marmeládou k snídani. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem se okamžitě do té vůně zamiloval. A od té doby se zabývám parfémy.

Katka: Kde berete nápady pro nové parfémové kompozice?

R. Tentunian: Inspiraci člověk získá, například když cestuje nebo když se zamýšlí nad věcmi, které mají s vůněmi něco společného. Přirozeně k tomu patří i hluboká znalost složek éterických olejů, jak jsou sestavené a jak působí. A to samozřejmě dává inspiraci. Pobýval jsem víckrát v Japonsku, což je země s extrémním množstvím lákavých vůní, které lze objevovat. Z Japonska jsem si přinesl velmi mnoho nápadů, které jsem potom využil v parfémových kompozicích.

Katka: Jednu svou kolekci jste dokonce pojmenoval Kjóto…

R. Tentunian: Přesně tak.

 

 

Katka: Inspirují vás také jiné země?

R. Tentunian: I arabské země mě dříve hodně olfaktoricky zajímaly. Byl jsem v Maroku, Egyptě, Tunisku, což jsou oblasti, kde se pěstuje hodně parfémových surovin. V Egyptě rostou pomerančové květy a jasmín sambakový, tedy arabský jasmín. V Maroku zase mají úžasné růže, které jsou skvělým výchozím materiálem pro vývoj parfémů.

Katka: Vaše parfémy obsahují hodně přírodních složek. Jak je to vlastně s jejich trvanlivostí?

R. Tentunian: Na to se lidé často ptají. Pracuji tak, jak se dělalo parfémové řemeslo v 17. století. K dispozici mám asi 800 ingrediencí. A člověk zkrátka musí vědět, jak parfém sestavit, musí mít znalosti chemie.

Katka: Vystudoval jste chemii, že?

R. Tentunian: Ano, přesně tak, chemii a umění. Musím říct, že se občas trochu zlobím, když někteří producenti vonných esencí nevědí, jak s nimi správně zacházet, a to mají například biocertifikát. A pak se ty esence kazí, což se samozřejmě promítne v parfému, pokud někdo takový výchozí materiál použije.

Katka: Všimla jsem si, že vytváříte malé flakonky o obsahu 15 nebo 30 ml. Proč vlastně?

R. Tentunian: Je to úžasná velikost na cesty, do kabelky. Začalo to tím, že jsme vytvořili sérii cestovních vůní, pět různých druhů. Prodávali jsme je v těch malých flakonech, což mělo velký úspěch. Takže jsme se rozhodli naše parfémy z klasických kolekcí také vyrábět v těchto malých flakonech.

Katka: Myslím, že je to opravdu skvělý nápad.

R. Tentunian: Děkuji, děkuji.

 

 

Katka: Máte vlastně nějaký nejoblíbenější parfém?

R. Tentunian: Můj nejoblíbenější parfém? To tak asi nemůžu říct. Mám ale rád určité typy parfémů, například komplexní vůně ambry mě fascinuje. Mimochodem, poznal jsem ji ve specifické formě v Kjótu, kde v jedné malé staré manufaktuře vyrábějí vonné tyčinky. Měli tam neuvěřitelnou zásobu pravé šedé ambry – více než kilogram. Navíc měli široký sortiment oudu v různých kvalitách. To byl opravdový olfaktorický zážitek.

Katka: A mohu se zeptat, jestli je v parfémovém světě někdo, koho obdivujete?

R. Tentunian: Samozřejmě, takové velikány jako Edmond Roudnitska. A také úspěšné a podle způsobu práce inspirativní lidi.

Katka: Prozradíte nám vaše plány do budoucna?

R. Tentunian: Rád bych probudil k životu novou značku. Příští rok se tím budeme důkladně zabývat. Také bude inspirována Japonskem. Budou to přírodní parfémy, které přinesou ducha asijské kultury – a speciálně té japonské – do Evropy.

 

 

Ke konci našeho rozhovoru se jinak hovorný Roland Tentunian na chvíli zamyslel, než dodal:

Víte, vždy se snažím ohlížet zpátky za tím, co jsem zažil. A pokouším se tomu propůjčit výraz svým jazykem. To je způsob, jakým dělám parfémy. Vidím to jako komplexní umění.

 

 

Pak už začala přednáška. Roland Tentunian představoval způsob, jakým jeho německá značka Florascent vyrábí parfémy z přírodních surovin, které jsou zároveň i bio a veganské. Na rozdíl od konvenčních vůní nepoužívají syntetická barviva ani jiné umělé komponenty. Promítl příklady chemických vzorců látek, které se vyskytují v přírodě a jejich laboratorně vyráběných ekvivalentů. „Vidíte, strukturou jsou podobné,“ řekl, „jenže přírodní látky se v nose chovají jinak“. Dodal, že například syntetický musk ambrette je toxický, galaxolid je zřejmě kancerogenní a lilial je zase neurotoxický. Naproti tomu přírodní látka cyklopentadeklanolid, která je součástí některých pryskyřic, je svou vůní velmi podobná pižmu, takže ji lze použít například místo musk ambrette. Navíc prý dává v létě unikátní olfaktorický ráz jižní Francii, když se za veder uvolňuje ze stromů.

 

 

Parfumér s sebou přinesl i praktické ukázky, což byla jeho speciální řada „Apothecary“. Jedná se o jednosložkové přírodní vůně, které lze vzájemně míchat. Nevzniknou sice skutečné parfémy, nicméně jejich nošení může být velmi příjemné, jak podotkl Roland Tentunian. První ukázkou byl bergamot, s nímž mimochodem prý rád začíná budovat voňavé kompozice. Následovala mimóza, která se dlouho drží na kůži a výborně fixuje květinové parfémy.

 

 

Výklad pokračoval přírodními složkami, které velmi dlouho drží na kůži a parfémy fixují. K tomu nám parfumér poslal papírky navoněné tonkou a současně vzpomínal, že když chodil do školy, tak bývaly holky navoněné jednoduchou vůní pačuli, což se mu hodně líbilo.

 

 

Potom se zastavil u obrázku citronovníku a rozpovídal se o petitgrainu. Ten se dříve získával z malých nezralých plodů, ale dnes už se prý používají zelené listy.

 

 

Nejdůležitější pro kvalitu parfému je ovšem způsob, jakým jsou vonné esence zpracovávány a uchovávány. Následující graf z chromatografické analýzy mě zaujal. Ukazuje, jak se liší bergamotový olej získaný různými metodami:

 

 

Parfumér se pak ještě rozpovídal o yuzu, což je speciální druh citrusu oblíbený v Japonsku, asi desetkrát dražší než citron. Roland Tentunian ho použil například v toaletce nazvané Umami.

 

 

Podstatnou část své přednášky věnoval Roland Tentunian růžím a především vysvětlování, jak náročným procesem se získává růžová esence. Průměrný (a samozřejmě zkušený) sběrač sklidí 40 kg růžových květů denně. Ty se potom nasypou do destilačních nádob, kam se vejde 500 až 1000 kg růží. Pára zachycuje olejovou vonnou složku, kterou je pak ještě nutné oddělit. Z 2000 kg růží tak vznikne asi jen 0,5 kg oleje. Že je nejprve cítit po zelí s kapustou, jsem už zmínila na začátku. Proto musí dva roky zrát.

 

 

Po přednášce jsme měli možnost parfémy vyzkoušet. Z několika desítek vůní Florascent jsem se pro začátek rozhodla sáhnout po toaletce Rose z řady Aqua Floralis, když je to pro Rolanda Tentuniana osudová květina. Obsahuje speciální odrůdu růže májové z Grasse, k níž parfumér řekl, že ji ve velkém používá Chanel a že si Florascent smí vzít jen 2 kg ročně. Přitom s ní Roland Tentunian velmi rád pracuje pro její specifický lehký nádech sušených meruněk.

 

 

A jaká je tedy Florascent Rose? Unikátní, žádnou podobnou neznám. Roland Tentunian si pohrál s růží takovým způsobem, jak si s ní zřejmě umí hrát pouze někdo, kdo o ní přemýšlí už od šesti let. Voní jako růžové pole někdy v podvečer, když za prodlužujících se stínů už růže nejsou tak sladké jako přes den a do vzduchu stoupají i vlhká aromata zelené stonkové části, včetně ostnů a vlastně i nahořklých kořenů. Není to ale nepříjemné, je to kombinace plná dynamiky a pohybu, jakoby si růže hrály a kočkovaly se. Je to zábavné, přitom s trny, které mají, to také může trošku bolet. Asi proto dostane vůně později pižmový kabátek a tím kočičky zatáhnou drápky a spokojeně usnou. Vedle růže jsou k nepřehlédnutí i jasmín se santalovým dřevem, které vytváří z Rose Florascent velmi elegantně a žensky působící parfém. Tento dojem podporuje i jakási mýdlovost, což by mohl být větvičník, který je ve vůni skutečně obsažený. Výdrž parfému mě překvapila, i druhý den (a po osprchování) byl na kůži patrný. Vlastně se tím potvrdilo to, co parfumér říkal – že jsou potřeba kvalitní složky a že se to s nimi musí dobře umět. Samozřejmě je nutný i talent, jinak by si růže nedovedla hrát jako kočička. Florascent Rose byl rozhodně příjemný závěr výletu do Tentunianova parfémového světa.