Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Tentýž příběh, různé vůně: Aziyade Parfum d`Empire a Lubin

Co se asi tak stane, když dáte dvěma parfumérům jako námět tu samou story, aby ji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí interpretovali vůní? Samozřejmě, podoba, pokud vůbec nějaká vznikne, se bude držet jen žánru. V Aziyade jde o lásku, takže oba parfémy jsou sladké a orientálně laděné, jeden více, druhý méně, ale přece, protože se příběh odehrává v Istanbulu.

Aziyade

Vzácný dobový portrét čerkeské šlechtičny, žijící v 19. století v Istanbulu.
Foto: Autorem je sultánův dvorní fotograf Abdullah frères, prostřednictvím Wikimedia Commons

 

Láska z harému

Z momentální evropské perspektivy ovšem už samo prostředí lovestory, kterým je turecký harém, poněkud vzbuzuje pnutí, což ukazuje, jak rychle se situace změnila. Před necelým desetiletím, kdy oba parfémy vznikly, šlo jen o neškodnou romantiku. Tím spíš v 19. století, kdy francouzský námořní důstojník a později spisovatel Pierre Loti vydal zčásti autobiografický román o svém pobytu v Istanbulu a lásce k čerkeské dívce Aziyade, žijící v harému. Nebyl jediný mezi romantickými spisovateli, koho přitahovala exotika orientálních žen, lišil se možná jen osobní zkušeností. Ale i Alexandre Dumas potěšil Edmonda Dantese jako náhradou za zrádnou Mercedes tajemnou Haydée, dcerou Ali Paši z Janiny. Vzpomínáte si? Při troše pátrání se dá zjistit, že záhadná Janina skutečně existuje. Správně se píše Yoannina a leží v západní části Řecka. Reálný byl i Ali Paša, který jakožto vysoký osmanský hodnostář vládl právě z Janiny v zastoupení sultána značně rozlehlému území Balkánu včetně části Bulharska. Orient byl zkrátka tehdy blíž. A teď už k parfémům: Jak se jim povedlo exotický příběh převyprávět?

Aziyade

Čerkesové jsou asi nejznámější svým folklorem, ovlivněným kavkazským temperamentem a ještě obdařeným svébytným kouzlem. Pověstná prý byla i krása žen, které musely působit exoticky i v Istanbulu, neboť typově jsou Čerkesové blízcí původnímu evropskému obyvatelstvu.
Foto: Od ShapsougSochi1864 (Vlastní dílo) [CC BY-SA 3.0], prostřednictvím Wikimedia Commons.

 

Naivní: Inedite Lubin

Pokud se obě vůně v něčem zásadně liší, pak v pocitovém vnímání věku Aziyade. Verze, kterou vytvořil Thomas Fontaine pro Lubin, je holčičí, zatímco Aziyade od Parfum d´Empire má o poznání více let a méně naivity. Nevypovídá to nic o jejich kvalitě, jen jsou evidentně určené pro jiné nositelky, přičemž naivita nemusí nutně souviset s věkem. Jak tedy Inedite voní? Jako růžový obláček romantických snů. Je to načechraný pižmový heliotrop, který obklopuje růži s ovocným středem, přizdobenou koriandrem. Zakrývá ji jako nadýchaný závoj a rozmazává do nezřetelna kontury snů. Tenhle jednoduchý koncept si vůně drží po celou dobu, jen se přes mandarinkový střed časem přetáhne měkce dřevitý základ s dozvukem zemité pačuli. I pak ale zůstane zasněně zahleděná na objekt své touhy, i když ho nejspíš vídává jen na podobence v rámečku. Stylově Lubin vůni skutečně udržel v romantismu, zručnost parfuméra potvrzuje i umírněná sladkost, která nepřebíjí aromatičnost složek.

Aziyade

Foto: Flickr, Shereen M

 

Požitkářská: Aziyade Parfum d`Empire

Zatímco Inedite žije z okouzlení a představ, v Aziyade od Parfum d`Empire se jde velmi realisticky přímo na věc. Což znamená ke stolu. Je to požitkářké dostaveníčko se sladkým orientálním zobáním uhledně poskládaným tak, aby mu dominovaly kvasící švestky, sušené datle a mimořádně ostrá, až maskulinní skořice. Vše jsou to velmi intenzivní aromata a dobře se doplňují. Datle dávají teplou sladkost medu, švestky příjemnou ochablost po skleničce likéru a skořice lomcující sílu a štiplavost vonného dřeva. Další suroviny – a že je jich celá řada – se drží v odstupu a už v delikátnějších rozměrech vytvářejí pozadí jako orientální mozaiku. Je tam hlavně kovový zázvor, kadidlo, tabák, badyán a sladké pryskyřice, vše zjemněno a nadlehčeno pižmem. Výsledkem je mohutná vůně dobře zapamatovatelných rysů, hřejivá ovšem spíše gurmánsky než eroticky.

 

Aziyade

Foto Ivan Malý pro OperaPlus.cz

P.S.: Při rešerších k tomuto článku jsem se nechala pohltit tématem a procházela… nesčetně fotek Čerkesek a Čerkesů. Možná z nostalgie, jak mi připomínaly pořady tanečních vystoupení z dob, kdy televize měla jen dva kanály a východní orientaci. Poslední fotka nebyla taneční a našla jsem na ní – sebe. Pointa? Asi nejslavnějším žijícím Čerkesem je Jurij Těmirkanov. Loni dirigoval na Pražském jaru Leningradskou symfonii. Na fotce pod jeho rozpraženou rukou vidíte autorku této recenze.

podpis Dzona1

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: