Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Jean Patou Adieu Sagesse: S rozumem v koncích

Jakoby se mi v ruce najednou objevila sklenička vína, když jsem si na zápěstí stříkla Adieu Sagesse (v překladu Sbohem, rozume). Rozloučení z rozumem vonělo sladce, po černém rybízu a štiplavě bublinkově, zřejmě aby se jím dalo rychle opít. Začátek parfému je vlastně téměř čistá euforie. Je spojená s rozhodnutím – či spíše s nutností – vzdát se pro lásku rozumu. Pochybnosti přijdou později, zatím je čas si užívat. Stejně se nedá odolat, protože parfumér Thomas Fontaine to s alkoholem v parfémech mistrně umí, proto miluju jeho Korrigan (Lubin) plný koňaku. Vůně se chichotala a já se těšila na další dějství, i když jsem tušila, že už nebude se skleničkou v ruce.

Foto: Flickr, Kenneth Moyle

Foto: Flickr, Kenneth Moyle

Přišlo za chvilinku, když začal černý rybíz s bublinkami pomalu vyprchávat. Podstatné je, že nezmizel úplně, zůstal přítomný jako tenká vrstva pod povrchem neustále připomínající pocit velkého štěstí. Jenže se objevily pochybnosti, které s sebou přineslo pižmo. Mělo nezvyklý animální podtón tvořený kokosem a nahustilo se kolem kůže, čímž na ni významně upozorňovalo. Ukazovalo, že vzdát se rozumu není jen tak a člověka se následky rozhodnutí budou přímo dotýkat. Naštěstí aspoň malá část pižma byla dle zvyklostí bezproblémová a poletovala si radostně ve vzduchu.

Foto: Flickr, Edda fabler

Foto: Flickr, Edda fabler

Záhy se objevil také jasmín a jemný zelený tón. Nadšení v přeslazeném vínu se neustále střídalo s pochybnostmi. Navíc se zpomalil čas, což se stává, když člověk udělá bláznivé rozhodnutí a napjatě čeká, co z toho bude. V Adieu Sagesse jakoby bylo vše iracionální, což bylo patrné i na parfémových složkách. Ustupují celku a jednotlivě přestávají být důležité. V této souvislosti je zajímavý rozhovor Thomase Fontaina na Fragrantice, kde řekl, že Adieu Sagesse lze chápat jako určitý typ gardéniového solifloru. Možná ano, z materiálového hlediska je gardénie cítit výrazně, ale pocitově se mi nejeví tak důležitá. Možná je klíčová pro kompozici parfému, ale pro uživatele se ztrácí ve změti dojmů, které Adieu Sagesse vyvolává. Při bližším zkoumáním jsem si uvědomila, že podobně nezvyklou gardénii smíchanou s kokosem a s absencí tuberózy (tedy bez typického gardéniového stínu), jsem už cítila v La Martina Mujer. Její neobvyklost jsem si tehdy vysvětlila odlišností jihoamerického parfumérství. Jenže ani přes podobnost speciální gardénie v Mujer nenecházím nic společného s Adieu Sagasse, ve složkách to tedy není. Naopak mnohem blíže má Adieu Sagesse z běžně dostupných parfémů k mé oblíbené Eisenberg Back to Paris, přestože v ní žádná gardénie není. Zato jde o jednu z nejeuforičtějších vůní, kterou jsem kdy zkoušela. Přitom je velmi jemná, vznáší se ve vzduchu jako růžový obláček a je ve své podstatě iracionální. A ještě jednu společnou vlastnost mají: Obě působí jako vůně ze starých časů, což je u současných parfémů poměrně neobvyklé.

Model návrháře Jeana Patou ze stejné doby, kdy vznikla původní Adieu Sagesse Foto: Flickr, Fondo Antiquo de la Biblioteca de la Universidad de Sevilla´s

Model návrháře Jeana Patou ze stejné doby, kdy vznikla původní Adieu Sagesse.
Foto: Flickr, Fondo Antiquo de la Biblioteca de la Universidad de Sevilla´s

Adieu Sagesse je ale současným parfémem jen částečně, protože druhou nohou stojí daleko v minulosti. Aktuální verzi z roku 2014 vytvořil pro řadu Heritage Collection odborník na oživování starých parfémových formulí Fontaine podle původní Adieu Sagesse z roku 1925. Tehdy byla třetím dílem jakési parfémové milostné trilogie, kterou vymyslel osobně Jean Patou. První vůně řady se jmenovala Amour Amour a už se dávno nevyrábí, druhá Que Sais-Je (v překladu Co já vím) se rovněž dočkala nové soudobé interpretace. I v ní se vznáší duch starých časů stejně jako v Adieu Sagesse. Jenže jak to Thomas Fontaine dělá, když ze složek nezůstal kámen na kameni? Napadá mě, že se prostě v duchu přenáší do minulosti a nějak tam pobývá. Jen tak potom dokáže vnést do parfému náladu doby. Kdyby Adieu Sagesse tvořil s myslí ponořenou v přítomnosti, nutně by se do ní otiskla dnešní doba s multimediálním neklidem. Takových vůní míváme plné poličky a regály, jsou hlučné, vyplňují každou skulinku vnímání a nenechávají prostor k odstupu a zamyšlení. Výrobci jakoby si stále ještě nechtěli připustit, že zesílení intenzity automaticky nevede ke zkvalitnění prožitku. S Adieu Sagesse si uvědomíte ten veliký dobový rozdíl. Je jiná, dává prostor k zamyšlení (lze na ni na chvíli zapomenout), je skutečně elegantní (ano, i s tím vínem v ruce) a decentní ( což je tím, že ještě ctí zavedené pořádky).

Foto: Flickr, Laura S

Foto: Flickr, Laura S

Po dlouhé pižmové fázi vnitřního neklidu se v Adieu Sagesse najednou zvýrazní růže a karafiát. Záměrně nepíšu, že se objeví, protože při pohledu zpět ve vůni vlastně byly přítomné po celou dobu, jen se v tom všem rozrušení daly obtížně vnímat jako jednotlivé složky. Ale teď ke konci přišla jejich doba a najednou se zmírnilo napětí a už se začíná rýsovat, že rozhodnutí dát sbohem rozumu bylo správné. Třeba to tak Fontaine zamýšlel, že třetí vůně z parfémové trilogie má projít třemi stádii: euforickým, neklidným a nakonec spokojeným.

podpis Katka1

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: