Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Artemisia Penhaligon’s: Klame tělem

Artemisia je jako měkoučký kašmírový svetr, který si navlečete do studeného větru. Hřeje, to ano, ale každým očkem pod něj ledově táhne. Co je u svetru nesmysl, funguje u parfému velmi dobře. Hmatatelná vrstva pižma, ztělesnění komfortu, je tu perforovaná titěrnými průduchy, kudy vane lezavý zahradní chlad, až naskakuje husí kůže. Mimochodem, díky tomu, že v ní táhne, se vůně aspoň zdánlivě pohybuje a nenudí, i když se vývojem prakticky nemění. Neklidem se připomíná i vlastní lezavý chlad, je jako drobek pod oblečením. Jeho naléhavá neodbytnost vychází ze zvláštního ladění vůně, které ve zkratce asi nejlépe charakterizují popisy na Fragrantice jako „odlakovač“ nebo „neonová syntetika“. Skutečně, působí jako směs aldehydů, zubatě zelených, jedovatě nasládlých, broskvových i fialkových. Skládají se do hypnotické síly smaragdových hadích očí. S aromatem nezralého jablka a konvalinek pro ještě zelenější dojem jsou aldehydy zarovnané do hladké hmoty stejně vzdušné jako pižmo, kterým pronikají. Ke konci zrají do pudrové měkkosti. Bezesporu elegantní parfém, jen… proč ten vtíravý pocit nebezpečí v ní?

 

Foto: Flickr, Andres Levers

Artemisia nebo Artemis?

Vysvětlení jsem hledala u legendy, kterou parfém tak konkrétního jména rozhodně musel dostat. A našla jsem hned dvě. V recenzi na blogu CaFleureBon stojí, že vůní vytvořila parfumérka Dominique Bouley jako poctu malířce Artemisii Gentileschi, žijící v 17. století. Její sláva nezašla, internet ji zná a okamžitě vám nabídne galerii obrazů. Snad nejslavnější je Zavraždění Holoferna (k dohledání jako Judith Beheading Holofernes), biblické téma, jak bylo v barokním malířství běžné. Už méně obvyklý je pozoruhodný prožitek, s nímž Artemisia scénu ztvárnila. Bije do očí hlavně při porovnání se slavným předobrazem, kterého se prý držela, stejným motivem namalovaným Caravaggiem. Jen se podívejte: Podle biblického příběhu jde o scénu, kdy zbožná vdova Judita zachrání Židy proti vojenské přesile, když uřízne hlavu vojevůdci Holofernovi, kterého před tím opije. Caravaggiova Judita je astenická deváťačka při školním cvičení, pubertálně nejistá, dýku drží špičkami bledých prstíků. Možná ji taky upustí a s chichotem uteče. V zákulisí se pak změní na Venuši.

Foto Wikimedia Commons

Foto: Wikimedia Commons

Ne tak Artemisiina Judita. O pár let starší, už dospělá žena a zjevně rázná. Do krvavého díla se pouští společně se služkou s plnou vervou, jakoby sklízely kapustu na poli.

Artemisia Penhaligon´s

Foto: Wikimedia Commons

Mimochodem, to, co vidíte, je už druhá verze obrazu. S tou první nebyla Artemisia zcela spokojená, takže Juditu popravující Holoferna namalovala asi po deseti letech znovu. Obraz je kompozičně sevřenější a barevně dramatičtější, ale jinak jsou rozdíly jen v detailech. Třeba v technice podřezávání krku. Jestli to stále ještě dostatečně nesvědčí o zanícení pro téma, pak vězte, že Artemisia Gentileschi namalovala ještě dvě navazující scény: Juditu ostražitě poslouchající v pološeru, zatímco služka balí na zemi hlavu, a pak obě ženy s košem, z nějž čouhá Holofernův obličej.

Foto: Wikimedia Commons

Samozřejmě že si Artemisia našla ke ztvárnění i jiná biblická témata. Třeba Salomé s useknutou hlavou Jana Křtitele nebo Jael, která vráží kolík do hlavy vojevůdce Sisery.

Penhaligon's Artemisia

Foto: Wikimedia Commons

 

Artemisia Penhaligon´s

A takhle vypadala autorka. Tentokrát bez dýky, pro autoportrét si jako rekvizitu vybrala loutnu. Foto: Wikimedia Commons

 

Co dodat… Artemisia Gentileschi žila jistou dobu na pozvání královského dvora i v Londýně, čímž by se dalo vysvětlit, že se stala inspirací pro značku, sídlící ve stejném městě a zásobující stejný palác. Jenže teď přijde to překvapení – Penhaligon’s na svém webu suše uvádí, že parfém je věnovaný řecké bohyni Artemis. Artemis, nikoli Artemisia. Jméno zní skoro stejně, ale rozdíl je nebetyčný. Socha Artemis, ač na lovu a v plné zbroji, pouští vedle brutálních výjevů Artemisie asi tolik hrůzy jako disneyovská postavička. A teď už můžu jen fabulovat, zda to celé bylo nedorozumění, třeba mezi parfumérkou a Penhaligon’s. Jisté je, že o pět let dříve než parfém vznikl film Artemisia. Natočila ho francouzská režisérka na motivy  malířčina mládí. Jestli ho ale viděla francouzská parfumérka a jestli se rozhodla fascinovaná svéráznou osobností malířky věnovat jí – možná na vlastní pěst – vůni, to už jsou jen dohady. Pravda je tedy nejasná, takže ať si každý vybere verzi, která se mu víc líbí. A koneckonců, obejdete se i bez legendy k vůni. Však víte, když ji milujete, není co řešit.

podpis Dzona1

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d bloggers like this: