Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

O parfumérských notách a nótách

Narazila jsem na zajímavý článek, který před pár měsíci napsala na basenotes.com Sarah McCartney, anglická parfumérka a zakladatelka značky s podivným názvem 4160 Tuesdays. Podivné názvy má v oblibě i u parfémů, čímž si vykoledovala kuriózní dotaz jedné zákaznice: Opravdu jste do parfému Doe in the Snow dali sníh? Článek pak vznikl jako obsáhlé vysvětlení, jak je to vlastně s oficiálně uvedeným složením parfémů, a míří k těm, kdo si myslí, že co je psáno, to je dáno. Není.

Jak voní led

Samozřejmě že v parfému není rozpuštěný sníh. Kde by se tam vzal. Šlo spíš o to, vzbudit pomocí jeho představy dojem, jak ráno otevřete dveře a za nimi leží čerstvý sníh a studí. A specificky voní, podobně jako venkovní led, který je cítit jinak než ten, který vytáhnete z lednice. Však si to umíte představit, tu zvětralost a pochytané pachy z ovzduší. Doe in the Snow má vonět jako broskvový sorbet míchaný rampouchem. Tak nějak to popisuje Sarah McCartney. A vysvětluje, jak je to doopravdy s údajnými – tedy udanými – složkami.

 

Foto Flickr Alessandro Baffa

Foto Flickr Alessandro Baffa

Je to iluze

To, s čím parfuméři pracují, jsou chemicky pojmenovatelné látky, ať už syntetického nebo přírodního původu. I přírodní esence se mohou rozsekávat na části, které pak někdy samy o sobě nevoní skoro vůbec, jindy divně nebo nepříjemně. Z rozložených dílků přírodního extraktu byste prý růži necítili a nepoznali. Až když si parfumér podle své představy vybere určité dílky a začne je skládat dohromady, objeví se růže zamýšleného ladění. Sladká, čerstvá, vlhká, rozehřátá na slunci… Mimochodem, víte, jak se dá dosáhnout pocitu horkého slunce? O tom už nepíše Sarah McCartney, to jsem našla ve svých starších poznámkách, stažených kdoví odkud. Dá se k tomu použít jistá látka extrahovaná z ylang-ylangu, ta dokáže vzbudit dojem horkých slunečních paprsků na kůži. Příkladem prý je i Sun od Jill Sander, kde je skutečně ylang-ylang uvedený v ingrediencích, neboť slunce by se tam vyjímalo divně, že.

 

Foto Flickr Scholastica

Foto Flickr Scholastica

Komplikuje se to

Ovšem ne vždy jsou původní extrakty v celé své kráse čichovým obohacením. Zrádné bývají hlavné takzvané „bílé květiny“. Pod jejich intenzivními aromaty se skrývá leccos, taky imitace pachu laku na nehty, závan zralého sýra čili lehká máselná nažluklost i pach tlejících kuchyňských odpadků, rozkládajících se v koši. Někdy se hodí, navodí i bez cibetky sálavou živočišnost nebo hustou orientální atmosféru. Jindy se jich parfuméři radši zbaví. A nejde jen o bílé květiny. V dokumentu, natočeném o přípravě parfému jedné z Hermessencí, je scéna, kde Jean Claude Ellena požaduje v laboratoři, aby mu z extraktu jinak vynikající levandule odstranili složku kočičí moči. Přičemž se obrátil k filmařskému štábu: Vy ji tam nevnímáte, ale mě strašně ruší.

Mimochodem, zrovna s močí mají parfuméři vícero starostí. Není jen v levanduli nebo černém rybízu, jinak oblíbeném pro svou jiskřivost. V aroma moči se může změnit i látka používaná jako vůně medu, pokud se příliš naředí. Prý se to stalo Lutensovi v Miel De Bois.

 

Foto Flickr Mark Strobl

Foto Flickr Mark Strobl

A zrada na konec

Ale zpět k parfémovým notám a způsobu, jakým se mění na parfémové složky (či při překladatelských úrazech na „nóty“ nebo dokonce „poznámky“). Funguje tu dominový efekt nedorozumění. Sarah McCartney píše, že složky vymýšlí sama podle toho, co se domnívá, že je z vůně cítit. U velkých značek ovšem parfumér návrhy, po čem že to voní, předává do PR oddělení, kde až na výjimky sedí lidé, kterým je chemické složení ukradené, potřebují prodávat. A tam vzniká z durmanu „mysteriózní datura“, z pižmové zeleně „měsíční bambus“ a z běžně používaného základu aspoň „smyslná vanilka“. V dalším kole pak píárová vylepšení projdou překlady do nesvětových jazyků, čímž nám pak při troše štěstí ve flakonu přistane nějaká jazykově vypiplaná nóta – třeba průsvitný jantar. Co na tom, že jantarový přívěšek nevoní, ať ho očucháváte zleva zprava, jak chcete, ne a nevoní. Ale proč se tím trápit, stačí nečíst složení a zapojit vlastní fantazii, k tomu jsou nakonec parfémy určeny. Navíc složkový bumerang se vrací tam, odkud vyletěl. Protože jak Sarah McCartney se špetkou škodolibosti podotýká, pravdy o skutečném složení parfémů se děsí hlavně značky, které dosud předstíraly, že v jejich flakonech je to samá příroda.

podpis Dzona1

3 comments on “O parfumérských notách a nótách

  1. Jarka
    18.1.2016

    Zajímavé informace, které mě takto vyjádřené v psané formě přinutily přemýšlet o obsahu hlouběji, než když jsem je od tebe slyšela poprvé. Nejsem typ parfémového nadšence, který má dokonalý přehled o složení jednolivých parfémů a v podstatě princip vzniku je pro mě spíše zajímavostí a záležitostí druhotnou. Moje představy i naivita se drží spíše při zemi a o používání marketingových nástrojů v této oblasti nepochybuji už vůbec.
    Uváděné složení má pro mě spíše orientační smysl a slouží k základní představě o tom, zda by se mi mohla vůně líbit, popřípadě zda má – nemá vůbec smysl jí zkoušet. Stejně jako řazení vůní podle kategorií. Pokud je ve vůni uváděna ambra, tak už další přívlastek nepotřebuji a zkouším. Pokud jsou tam např. bílé květiny, tak jsem přinejmenším opatrná…..atd. A z tohoto důvodu je vše o čem píšeš, pro mě nepodstatné. Fantazii zapojit umím, ale stejně se potřebuji od nějaké informace odrazit. A výčet parfémových složek, i když v rovině iluze, má pro mě svůj význam. V závěru je samozřejmě nejdůležitější, jak vůni vnímá můj nos nebo se s ní vypořádá moje kůže. A především, zda se mi líbí nebo nelíbí. A to už iluze většinou nebývá.

    Liked by 2 people

    • dzona
      19.1.2016

      Něco jako orientační složky potřebujeme, to je jasné. Mně by vyhovovalo, kdyby uváděli i ty méně korektní. Jako nasládlý odlakovač, který je v Ma Dame JPG, což je mi strašně proti srsti a stejně tak mi tenhle závan vadí, kdekoli jinde ho ucítím.
      Pak jsem přecitlivělá na modřínové chvojí v zapařeném igelitovém sáčku, což má Memo v Quartier Latin a Etat Libre d`Orange v Noel au Balcon. To bych nerada ještě někde potkala, takže to taky prosím do složek, abych věděla, čemu se vyhnout.
      Naopak mi nevadí a líbí se mi Lybar, co je v některých starších Caronech.

      To se mi líbí

      • Jarka
        19.1.2016

        Tak to by se v PR oddělení teprve zapotili :-). Neumím si představit, jak by bylo možné to realizovat. Protože to už není v rovině výčtu složek, ale čichového vnímání a paměti konkrétního uživatele. To, co není korektní pro jednoho, může být druhým vnímáno a přijímáno pozitivně.
        I Sarah McCartney píše, že složky vymýšlí podle svých dojmů. Ale i ty jsou záležitost individuální. Stejná vůně vyvolá u několika lidí různé reakce a domněnky.
        Okolností, které na to mají vliv je nespočet.
        Zkrátka, ať se na to dívám odkudkoliv, nedává mi to celé smysl.

        To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

%d blogerům se to líbí: