Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

Le Jardin de Monsieur Li: Zahrada pozorovaná skrze knoflíkovou dírku

Asi před měsícem jsem byla na přednášce Zdeňka Thomy, kterého, ač je legendou mezi cestopisnými fotografy, očividně iritovaly dotazy z publika typu „A co jste tam měl za objektiv?“, protože je to úplně vedlejší („no nějaký širokáč, na jiné nefotím“) a protože přišel, aby vyprávěl o Japoncích a recitoval haiku. Pan Thoma by si dobře rozuměl s panem Ellenou, oba jsou to Japonci v diaspoře evropského vtělení. Poseděli by, popovídali, pomlčeli a pozorovali zlomenou sirku držící se silou povrchového napětí na hladině kaluže. Mohlo by to být pěkné a nehlučné. Nesměju se jim, ani nezávidím. Jen konstatuju, že pokud život přišel z vesmíru, tak na japonské ostrovy z dorazil z jeho protilehlé části.

Le Jardin de Monsieur Li

Parfumér J.C. Ellena na fotce kolující internetem, půjčila jsem si ji konkrétně z webu colognoisseur.com

Přesně takovou směs údivu, ostýchavého odstupu od neznámého a jistou zjihlost, kterou si dost dobře neumím vysvětlit, vyvolává i Zahrada pana Li. Koncept není těžké rozeznat. Horší je to s vysvětlením – proč J. C. Ellena postavil ten parfém právě takhle? Ve zkratce jsou to krémové citrusy s vodnatou aromatickou zelení. Jenže zkratky vedou při zvláštnosti zpracování surovin v tomhle parfému ke zkreslení, stejně jako oficiální výčet pouhých tří použitých složek. Třeba ta krémovost: Není mastná, i když jsou v ní cítit pryskyřice, ale chladně hlaďounká jako vodní hladina, když vám povrchové napětí dovolí udržet na ní dlaň. Citrusy neštiplavé, ani aromatická kůra, ani kyselá dužina, těžko říct, co si to z nich vlastně vzal. Něco mezi vnitřkem a vnějškem, každopádně cosi utlumeného pižmem. No a pak je tu zeleň, rovněž jako kapitola sama pro sebe. Mátu nečekejte, byť stojí ve složení. Není znát. Leda že – a to vůbec není vyloučené – by z ní použil výřez speciálně pro něj připravený, který neobsahuje žádný mentol, nic tak brutálně křiklavého, ale jen zeleň vodnatě chladnou a stínově kvetoucí. Asi jako malý plátek magnólie s meduňkou. Ty se mi podvědomě vnucovaly, asi pro tu spřízněnost s citrusy.

Le Jardin de Monsieur Li

Foto Flickr waferboard

Tyhle čichové vjemy jsou odhmotněny, uhlazeny, vybalancovány a pospojovány tak dokonale, že by se také udržely na vodě. Je to vrcholný kousek odcházejícího mistra a jako takový není pro každého. A tady se vracím ke Zdeňku Thomovi a jeho historkám o japonských zahradách. Jedna prý vyrostla na mořském pobřeží a mistr na ní pracoval pět let, než pozval hosty na její otevření. Přišli prý natěšení na krásný výhled. Jenže se ho nedočkali, mistr kompletně zakryl pohled na moře keři. Co mělo být atrakcí, nechal zmizet. Až když se návštěvníci hluboce sklonili k umělému potůčku, pak postřehli, že v téhle výši očí je mezi keři nepatrná mezera, v níž se dokonale spojuje hladina potůčku s mořskou. A protože to byli Japonci, tak nenadávali, ale užasli nad tím nápadem jako nad skvostem zahradního umění.

Le Jardin de Monsieur Li po vás chce totéž. Musíte se k té překrásné citrusové kompozici – pro mě s odstupem nejlepší ze všech Zahrad značky Hermes – sklonit a věnovat se jí. Nemyslím si, že plachá síla vůně je nedopatření nebo nešikovnost. Jsem přesvědčená, že jde o záměr. Je to Ellenův zenový dárek na rozloučenou, abychom měli o čem přemýšlet.

 

podpis Dzona1

 

 

 

 

6 comments on “Le Jardin de Monsieur Li: Zahrada pozorovaná skrze knoflíkovou dírku

  1. jane
    30.6.2015

    Četla jsem už hodně názorů, recenzí na tuto vůni, vesměs protichůdných, ale přiznávám, že ten tvůj mě dostal. V dobrém. Musím tuto zahradu prozkoumat pozorněji, mám zatím za sebou jen letmou zkoušku.
    Mou oblíbenou zatím zůstává ta nilská. Tak uvidíme…

    Liked by 1 osoba

    • dzona
      30.6.2015

      Tak to mě moc těší! Mě zas dostala tahle vůně. Dokonce už si říkám, že si zvyknu, že je tak éterická.
      S tím Nilem to mám naopak, tu jedinou bych si nepořídila, já v ní prostě cítím zmoklé seno.

      To se mi líbí

      • jane
        30.6.2015

        Nil jsem měla ve skříni uschovaný skoro dva roky. Nemohla jsem ho nosit. No a letos, najednou to přišlo, … a nemůžu se ho nabažit.:)

        To se mi líbí

  2. Regına Nına
    3.7.2015

    Lenko, to je tak pěkně napsáno, že ač citrusy nenosím ani nezkouším, mám sto chutí tohle porušit. Díky!

    Liked by 1 osoba

    • dzona
      3.7.2015

      Vyzkoušej a napiš, co na ni říkáš, to mě zajímá. A díky! Psalo se mi to samo, díky tomu materiálu.

      To se mi líbí

      • Regına
        5.7.2015

        Tak jsem musela hned včera vyzkoušet. Ve zkratce opravdu krémové citrusy, ale je v ní fakt něco nepopsatelného. Taky nevím, co si Ellena z těch citrusů (a krému) vzal. To snad nejsou ani molekuly, ale něco nehmotného. Jak píšeš. Zenový koan. Mistrovské. Moc děkuji za tento objev. Z Jardins mě doposud neoslovilo nic.

        Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Informace

This entry was posted on 30.6.2015 by in Hermes, Parfémy and tagged , , , , , , , , .
%d blogerům se to líbí: