Snídaně v parfumerii

… delikatesy pro znalce

PENHALIGON`s ELISABETHAN ROSE (Kvete růže, ta má)

Kupovala jsem ji naslepo. Čekala jsem růži neokázalou a přírodní, u níž se budu muset smířit s tím, že je neočištěná od lepkavé mízy a fádní zeleně listů. Smiřovala jsem se předčasně, spíš než přírodní je přirozená. Listí odebráno, celý parfém se rovná přivonění k plně rozvité zahradní růži. Všechny další složky slouží jen jako pomocná světla, aby se obrázek velkého květu ukázal se všemi detaily. Takže ano, je tu i obvyklá ovocná kyselost, ale jen jako přirozený stín sladkosti, je tu i jistá přírodní škrablavost, ale jen jako odrazová deska, díky níž se růžové mámení jeví ještě delikátnější a zaoblenejší. Ale hlavně: Všechny ty rušivé, byť přírodě odpovídající vjemy jsou dávkovány tak, aby z dálky vynikla jen růže. Je to jako zvětšit si fotku na monitoru, kde najednou vyskočí bachraté žilkování ledabyle poskládaných okvětních plátků, zahnědlé a pramálo půvabné tyčinky, žloutnoucí okraje a flíčky. Ale stačí pár kliků a odjet z detailního záběru na celek a zase se ty vady na kráse spojí na načechranou královskou růži. V tomhle smyslu je Elisabethan Rose soliflor, vůně jedné květiny. Co ji odlišuje od jiných růžových parfémů, je jen výraz. A ten se dá zprostředkovat hodně špatně. Možná to spíš dokáže fotka, říkala jsem si…

 

Elisabethan Rose… a co je jednodušší než vyfotit začátkem léta rozkvetlou růži. Určitě světlou, tak jsem si ji představovala, žádné drama v rudém sametu. Vyfotila jsem žluté, ale nebylo to ono, jejich výraz byl úplně jiný, takový rozjívený. Vyfotila jsem bílé. Nebylo to ono, byly moc spořádané, jak klášterní novicky. Vyfotila jsem růžové. No možná, říkala jsem si… Ale ne, ani tohle nebylo ono, byly moc sladké, moc soustředěné na to, jak jsou krásné, chyběla jim trocha ledabylosti a nenucenosti. Zkoušela jsem oranžové, smetanové, světle fialové, v botanické rahradě mají spoustu druhů, i anglické. Jenže žádná nebyla alžbětínská.

rose-in-the-sunshine-oleg-trofimoffA tohle je ona, nenucená, nejspíš i s hnědými flíčky a pomuchlaná, přitom nádherná a zralá. Autorem je ruský impresionista Oleg Trofimov, překvapivě malíř současný, takže spíš neo-impresionista. Na téhle růži to vidět není, ale jinak ho fascinují noční světla, lesky a odlesky a umí jejich zrcadlení mistrovsky.

 

elisabethan roseElisabethan Rose má s přírodními květy ještě jednu společnou přednost – neomrzí se a neokouká, což je nejspíš také tím, že z ní netrčí žádná vanilka, která by časem lezla na nervy, žádné ovoce, žádný nádech laku na nehty, prostě nic, co už příroda k vůni růže nepotřebovala. Parfém má slušnou výdrž a je pro okolí snesitelný i v přehnaném dávkování, k němuž svádí. Vpíjí se do oblečení a úplně nepustí ani praním. Ne že bych si na to stěžovala…

podpis Dzona1

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.

Informace

This entry was posted on 1.6.2014 by in Parfémy, Penhaligon's and tagged , , , .
%d blogerům se to líbí: